Červený déšť IX
9. Problémy
Hermiona se sklonila. Dřív než stačila natáhnout ruku skrz mříž, ji Severus zastavil.
„Doporučoval bych vám, ničeho se zde nedotýkat,“ pronesl chladně a rozhlédl se po chodbě. Stáli sice za sloupem, který poskytoval jistou ochranu proti vtíravému oku smrtijeda uprostřed chodby, nicméně mohlo dojít k případnému odhalení. Oběma tlouklo srdce víc, než bylo zdrávo. Severus vytáhl hůlku a začal s ní ve vzduchu kreslit podivný obrazec. Poté ustoupil a stáhl s sebou i Hermionu, která mezitím šeptem rozmlouvala s Nevillem. Mříž se začala pomalu otevírat.
„Copak?,“ zeptal se obtloustlý smrtijed, který do této chvíli seděl zapadlý v křesle se sklenkou jakéhosi alkoholu. Nyní však vstal a zamířil k podivné dvojici.
„Pán mě poslal pro tohohle umaštěnce. Při nejbližší příležitosti bude mrtev, to ti garantuju. Víc se nestarej,“ pronesl Severus drsným chladným hlasem tak, že se Hermiona otřásla. Na smrtijeda viditelně působil stejně. Stáhl se zpět do křesla a kopl do sebe sklenku nazlátlé tekutiny.
Hermiona přiskočila k Nevillovi, který zatím tiše vzlykal. Ano, byl to silný chlapec, ale tohle na něj bylo moc. Společně se Severusem ho postavili na nohy, podepřeli a opustili celu smrti. Nyní je čekala náročnější část úkolu. Dostat ho z hradu…
Šli pomalu a opatrně. Nevillovy nohy vypověděly službu, už když se ho na ně snažili dostat. Museli se vyhýbat komukoliv, kdo procházel chodbou a zvýšit opatrnost na nejvyšší stupeň. Už tak to bylo velmi riskantní. Před každou odbočkou vytáhl Severus zrcátko, aby dohlédly za roh. Několikrát se jim podařilo schovat se ve stínech temného hradu. A taky už byli několikrát málem odhaleni. Většina procházejících však byla stejně tupých jako strážný u cely, nebo natolik zmučených, že si jich ani nevšimli.
Zrovna procházeli jednou z chodeb, která je vyváděla z labyrintu hrůzy. Před nimi čekala poslední odbočka do chodby, která skrývala maličká dvířka do jedné z nepoužívaných místností, ve které se ovšem nacházelo okno – jediná úniková cesta. Než k ní stačili dojít, vynořil se zpoza zdi někdo, kdo až nápadně připomínal vyobrazení smrtky. Všichni tři vzhlédli. Nevill klesl zpět k zemi s očima v sloup a Hermiona zalapala po dechu. Jen Severusův výraz nezaznamenal žádnou změnu. Pouze se poklonil svému pánu, Lordu Voldemortovi, přestože tušil, že jejich osud je zpečetěn.